Pivní Obzor

Poslední sbohem

DOMÁCÍKonec lounského pivovaru byl po zkušenosti z Kutné Hory a Znojma sice tak trochu očekávanou záležitostí, přesto ale překvapila rychlost s jakou k tomu došlo.

Společnost Heineken ještě stačila v Lounech rozdat pár finančních odpustků tamním sportovcům a organizacím, aby pro všechny ostatní připravila krátce nato jiný dárek. Uzavření pivovaru, který začátkem loňského listopadu oslavil své 117 narozeniny.

S obvyklou pohádkou ovčí babičky o výrobě stejné značky na jiném místě samozřejmě podle těch prapůvodních receptur a postupů, přispěchalo tiskové oddělení dotyčného pivovarského koncernu i v tomto případě hned vzápětí, ale realita bude asi prozaičtější, protože kapacitně vytížené pivovary v Krásném Březně (který to má vzhledem ke svému stavu už také nejspíš spočítané) i Velkém Březně těžko nahradí nemalou kapacitu lounského pivovaru. Hospody s lounským pivem se spíše postupně přetvoří do krušovického hávu a jistá příležitost se tak naskýtá i blízkému žateckému pivovaru, jež by mohl ze vzniklé situace taktéž něco vytěžit a navýšit svůj výstav, který aktuálně čítá sotva čtvrtinu celkové kapacity. Značka Louny nejspíš přežije, ale narozdíl od dřívějšího chutného, oblíbeného a i exportního moku dostupného mimo jiné i v kdejaké malé berlínské večerce, to bude časem nejspíš jen laciná a pochybná záležitost pocházející bůhví odkud.

Heineken se sice ujal role kata, ale definitivní ortel vynesl už předchozí prodej celé skupiny Drinks Union a i její dřívější lhostejnost nad technickým stavem severočeských pivovarů, které už dlouhou dobu nesloužili tak jako kdysi za příklad pivovarského pokroku. Poděkování za současnou situaci lze odeslat na adresu někdejšího vlastníka firmy DU pana Hagana, který se nespokojil s prodejem pouhého minoritního podílu své firmy a tak má v Čechách Heineken narozdíl od Německa (kde mu prozíravější a odpovědnější majitelé pivovarů prodali jen necelou polovinu svých akcií) pole své působnosti otevřené.

Reálný důsledek spojování nepoučitelných "menších" pivovarů do velkých skupin se opět (a pokolikáté už) ukázal v plné síle, jakoby osud dříve pospojovaných pivovarů v západních Čechách, v Praze nebo na severní Moravě (kde černého Petra obrželi nejslabší články řetězu v Olomouci a Vsetíně) nebyl dostatečným varováním.

Nad konáním Heinekenu se sice krátce zanadává v hospodách a v internetových diskuzích, ale pivovar bude krátce nato stejně zapomenut, stejně jako upadla v zapomnění řada i známějších pivovarů, např. v Jarošově či pražských Holešovicích. V poklidném českém rybníku lze těžko očekávat nějaké radikálnější počiny v podobě blokád celých pivovarů, jako to bylo k vidění před pár dny v belgických pivovarech při "pouhé" hrozbě propouštění nebo v činnosti britské pivařské organizace Camra, která ve svých nejlepších letech pořádala veřejné demonstrace a protesty proti uzavírkám pivovarů. Soukromně ignorovat koncernovou pivní produkci sice lze, ale přijdou velikonoce a nazeleno obarvený produkt moravského pivovaru či jiný pivní speciál dá u mnohých (občas i mne) rázem zapomenout na zášť vůči nadnárodní firmě.

Historický kruh se v Lounech uzavřel a jak tehdejší lounský schwarzenberský velkopivovar jako takový Heineken své doby krátce po svém vzniku přidělal vrásky mnohým okolním malým pivovarům a mnohé i časem koupil a nekompromisně uzavřel (obětí se stal hned na úvod dřívější pivovar v Toužetíně, roku 1909 pivovar v Panenském Týnci, Klobukách, 1935 pivovar ve Smečně, v roce 1932 pivovar v Budyni nad Ohří nebo v roce 1946 pivovar v Postoloprtech) a přetvořil v pouhé sklady, tak to stejné se opakuje i dnes, jen s tím rozdílem, že někdejší velký pivovarský dravec je v roli oplakávané oběti.

Lounského pivovaru je samozřejmě velká škoda a i mně osobně se zasteskne po velmi dobré a charakteristické světlé dvanáctce z příjemné restaurace u Somolů v domovském městě, ale historie se jen opakuje a je zbytečné spílat nadnárodnímu koncernu, protože ten dnes za přispění českých podnikatelů nepřichází s ničím novým. Stejné smuteční tryzny za zanikající pivovary probíhaly ve velkém počtu i za Husáka, Gottwalda, Háchy, Masaryka či za rakouské monarchie.

V Lounech pivovar sice umírá, ale nové malé pivovary na mnohých místech vznikají a to je útěchou a pozitivem oproti situaci v minulém století, kdy narozdíl od bezpočtu uzavírek nové pivovarské punkty prakticky nevznikaly.