Pivní Obzor

Pivní 1. máj

DOMÁCÍV záplavě všemožných prvomájových akcí konajících se s již dobrovolnou účastí jsem díky článku z místního tisku objevil i nepříliš anoncovanou, ale rozhodně zajímavou pivní akci, konající se v objektu torza bývalého domažlického pivovaru a protože nedaleký koutský pivovar jsem zatím také neměl možnost navštívit, tak blížící se víkend znamenal velkou pivně cestovatelskou výzvu.

Zpunktováním několika podobně postižených spoluobčanů včetně obětavého řidiče Honzy jsme už v brzké dopoledni mohli udělat zastávku v Merklíně u bývalého "nového" zámeckého pivovaru, který měl být dle informací důvěryhodného zdroje zakoupen jakousi ruskou společností hodlající oživit pivovarskou tradici v několika zrušených tuzemských pivovarech, leč pivovar je zatím stejně opuštěný jako při mé návštěvě před cca 8 lety, tudíž jen čas ukáže, nakolik má onen informátor zaručené zprávy.

Pivovar v Koutě na Šumavě uprostřed všerubské pahorkatiny vypadá navenek podobně ošuntěle jako kolega merklínský, ale zde se již zásluhou pana Skaly a zkušeného sládka pana Hlavsy vaří pivo čtvrtým rokem a pivo samotné má reference tak dobré, že leží v žaludku i plzeňskému pivovarskému obru, který piva navaří denně tolik, co v Koutě za rok.

Kdysi skvěle fungující a vyhlášený pivovar hraběte Stadiona a později Schönborna se dočkal po válce, znárodnění a v roce 1969 násilného zrušení, proměny na poměrně velkou sodovkárnou s roční výrobou až 60 000 hl limonád s ještě nějakou dobu fungující a na svou dobu poměrně moderní sladovnou, ve které se prý připravoval mimo jiné i slad nakuřovaný rašelinou určený k výrobě whisky v době, kdy o nějakém nakuřovaném pivu z Bamberka neměl díky neprostupné železné oponě nikdo zdání.

Pivovar samotný byl v socialistické péči poté ponechán osudu a v porevolučním privatizačním chaosu byla nějakým aktivistou vyřezána 150 hl měděná dvounádobová varna, kterou chodil prý dlouhé roky denně až do své smrti oprašovat místní patriot věřící v obnovu pivovaru.

V pivovaru naše malá skupinka vystřídala předchozí větší skupinovou exkurzi a i delegaci američanů z předchozího dne, což mělo být jakýmsi předvojem rýsujícího se budoucího exportu za velkou louži, kam sudové koutské pivko v mikrofiltrované nepasterované podobě poputuje v kontejnerech a mělo by dlouhou cestu ustát bez poskvrny. Díky šikovným obchodníkům se pivo již stabilně dostává do řady hospod v Domažlicích, kolem Prahy či v Plzni, narozdíl od nejbližšího okolí, kde nikdo není prorokem a velkou roli hrají různé osobní zášti nebo závist.

Sládek Bohumil Hlavsa coby zkušený praktik nás překvapil otevřeností a ochotou s jakou nám ukázal pivovar do posledních zákoutí i co se týče starého provozu, kde není o zachovalé technické zajímavosti nouze a vydalo by to i na malé pivovarské muzeum.

Současná 15. hektolitrová varna je dimenzovaná na roční výstav do 12000 hl piva, což při loňské produkci cca 5500 hl zatím plně dostačuje, ale plány na rozšíření jsou prý na stole (Pacovské strojírny zpracovaly až přehnaně velikášský projekt na roční kapacitu 100 000 hl. piva, ale spíše je cíl se časem dostat na roční kapacitu cca 30 000 hektolitrů, kterou dříve pivovar dociloval) a vše prý závisí na čem jiném než na financích, což je případ i plánované restaurace na sladovnickém humně či lahvovně, ale to je zatím budoucnost, neboť banky jsou dnes daleko opatrnější než v raných devadesátkách kdy půjčily desítky milionů i na zanedbaný krachující pivovar se špatným pivem na Vysočině, který díky tomu vyrostl ve značkový podnik.

Šikovný pan sládek vaří čtyři druhy koutského piva (světlou desítku, světlou dvanáctku a tmavou čtrnáctku a osmnáctku) podle německého čistotního zákona bez extraktů a cukru, jen z chmele, respektive granulí žateckého červeňáku, sladu z mšenské sladovny a místní výborné, nijak neupravované pramenité vody z vrtů, která má lepší parametry než jsou předpisy pro vodu kojeneckou. Pivo poté kvasí v otevřené spilce a dozrává v ležáckých tancích a CK tančících. Celý provoz je i přes klasickou technologii velmi moderní a automatizovaný, čímž stačí na všechno sládek sám jen s jedním pomocníkem a budoucím nástupcem, absolventem pivovarské školy.

Došlo i na kauzu KEG sudy, kdy si ve svém otevřeném dopisu Prazdroji pan majitel Skala nedávno trochu naběhl a sám sobě ve sporu s konkurencí moc nepomohl a i když dle sládka  je vše jen mediální bublina a velká část sudů nesla označení KOUT, tak pár sudů s logem konkurence bylo k vidění taktéž, tudíž je pravda zřejmě někde uprostřed.

Došlo nakonec i na malou ochutnávku filtrované desítky z přetlačného tanku, ale to už byl čas se rozloučit s panem sládkem, poděkovat za čas, který nám nezištně věnoval, pomoci paní hospodské s nakládkou piva a odebrat se v jejích stopách na jedno točené do nedaleké hospůdky Na Vobíralce, která nahradila aktuálně zavřenou Korbelku, kde pan hostinský pozapomněl platit pivovaru nájem.

Na pivní slavnosti v Domažlickém pivovaru bohužel nebyl koutský pivovar coby nejbližší funkční pivovar pozván, což byla škoda, protože by vylepšil chuťové skóre nabízeného piva. I přes nešikovný termín po pivně náročnějších čarodějnicích byla návštěvnost velmi slušná možná i díky místu konání, protože možnost prohlédnout si bývalou sladovnu pivovaru byla velkým lákadlem pro místní lid a dala akci zajímavější tvář než kdyby se celá veselice konala někde na hřišti. Na místě zbourané pivovarské varny dnes parkují auta zákazníků nakupujících v Kauflandu postaveném na místě pivovarským sklepů a tak je naštěstí památkově chráněný objekt sladovny jediným pozůstatkem pivovaru. V dnes prázdném, ale dobře zachovalém objektu by se mohlo v budoucnu i pivo znovu vařit v malém restauračním pivovaru, pokud se městu podaří vyřešit soudní spory s původním investorem a podojit evropskou kravičku o tučnou dotaci, protože na prezentovaný velmi ambiciozní projekt přestavby bude nějaký ten milion ojro dukátů potřeba.

Akci zaštiťoval plzeňský pivovar Purkmistr, který nabízel u venkovního stánku kromě klobás i celou šíři sortimentu chvályhodně ve skleněných lahvích, ale co se týče šíře sortimentu ochucených piv tak nezbývá než konstatovat, že méně by bylo více, protože to spíše vypadá, že černičtí spoustou příchutí přetvářejí na "speciální pivo" s bídou průměrný světlý ležák a ochutnávka nepříliš pitelného ležáku u stánku uvnitř tento můj dojem moc nevyvrátila. Škoda, protože zrovna tento pivovárek by měl už z podstaty chuťovou laťku piva držet výš. Radost nepřinesl ani světlý vyšebrodský Jakub s nevyváženým charakterem a chuťově nevýrazný a trochu nijaký Kanec ze Žamberka. Dojem napravil naopak velmi podařený březňák z Chýše ze stánku Pivních cest a kdyby byl čas, tak věřím, že třeba i piva ze Stříbra od Rybiček, protože ta mne nedávno vyloženě potěšila. To už se ale čas naplnil, i kolegové dopili, řidič a lovec starých pivovarů Honza naplnil takové množství petek až jsem zapochyboval o jeho soudnosti, i když pro těžký úděl tuzemských vůdců motorových vozidel objíždějících pivní akce mám pochopení a jelo se domů, tedy se zastavením u bývalých pivovarů v Horšovském Týně, Staňkově a v Dobřanech u Modré hvězdy, kde lze říci k pivu jediné. Jen tak dál a u ojediněle výborné desítky zvlášť.

http://www.pivovarkout.cz

http://www.pivovarkout.eu