Pivní Obzor

Vítek z Prčice s okolím

DOMÁCÍO sedlecko-prčicku, respektive hospodách a pivních bodech v okolní krajině Českého Meránu už tu jednou byla řeč, ale nedávné otevření dlouho očekávaného pivovárku Vítek z Prčice bylo důvodem k opětové cestě do tohoto malebného kraje.

Minul jsem v horkém víkendovém poledni malou hospodu s benešovským Ferdinandem u místa vylodění, vlakové stanice Heřmaničky, abych chvíli poté opět otestoval po roce hospodu U škrpálu na prčickém náměstí. Pěkná česká klasická restaurace, které není co vytknout a o jejíž zaběhlosti a oblíbenosti svědčila polední zaplněnost lokálu i venkovní zahrádky. Chutná poctivá kuchyně a na čepu Budvar s vysokochlumeckým Vévodou. Okusil jsem samozřejmě lokální pivo jež zbylo z aktuálně okleštěné nabídky chlumeckého pivovaru pro domácí trh. Chlumecké pivo bylo a je stále své, není to univerzální mok pro každého a pro jeho chuťový ocásek si je potřeba na něj zvyknout. Já si již zvyknul a i když bych dokázal vyjmenovat v téže pivní kategorii řadu lepších značek, nemám s Vévodou problém a v onom horkém dni tuplem ne.

Tato příjemná a oběma palci doporučeníhodná restaurace ale nebyla tentokrát hlavním cílem, tudíž jsem po chvilce hledání v sousedním Sedleci spočinul u nového místního piva. Zatím díky absenci nějakých poutačů či ukazatelů trochu utajený pivovárek v Komenského ulici stranou náměstí, je situovaný v přízemní budově ve starém továrním areálu. Samotná hospoda se teprve rozbíhá a i na návštěvnosti do bylo oproti známé zmíněné restauraci U škrpálu znát. Z asi 10 přítomných hostů bylo 10 cyklistů, ale věřím, že se pivovárek brzy dostane více do povědomí a na návštěvnosti zejména místních se to projeví. V Sedleci totiž na rozdíl od spojenecké Prčice není kromě tohoto nového pivního punktu doporučeníhodného jinak nic, tudíž už jen to je důvod.

Díky dopředu avizovaného příklonu místních pivovarských k dávnému historismu jsem se trochu obával aby se nejednalo o další ryze turistický podnik alá Dětenická krčma, ale samotný prostor restaurace překvapil sympatickou střídmostí bez nějakých přehnaně rádoby historických propriet. Hnidopich by možná naznal, že nerezové varny v románské době pivovarníci asi nepoužívali, ale varna jako taková do interiéru restauračního pivovaru prostě patří a nenápadný stupínek umožňující průhled okénkem do otevřené spilky zvídavého pivomilce potěšil.

Teplá kuchyně se teprve chystá, tudíž jsem se věnoval pouze pivu, přesněji řečeno světlé nefiltrované dvanáctce, která velmi mile překvapila. V nabídce byl zatím jen tento v chuti pitelný, chmelenější ležák, příjemnou hořkostí blížící se pilsu, ale bez typicky pilsové suchosti. Další druhy vlastního piva se teprve chystají, přičemž jejich produkci umožní rozšíření ležáckého sklepa. Na soutoči je dále třeboňský Regent ve světlé i tmavé variantě. Nutno vyzdvihnout i pozornou slečnu či mladou paní výčepní přispívající k celkové pohodě. Dvě velké místnosti lokálu ještě doplňuje venkovní sezení a v plánu je prý i větší sál pro konání akcí, přičemž je nutno zmínit i přítomnost vlastních logovaných půllitrů.

Shrnuto a podrtrženo, palec nahoru za dobrý pivní počin, jež je důvodem k cestě do maloměstsky ospalého městečka i mimo přelidněný květnový pochod.

Pomezí středních a jižních čech nějaká pivně zajímavá místa asi nabízí, ale já tentokrát potkal jen hospodu s Bernardem u golfového hřiště Čertovo břemeno, Českou poštovnu ze Sněžky umístěnou nově u Javorové skály s letní hospodou s Gabrinusem, jež v letní výhni sice přijde vhod, ale s jiným regionálním pivem by se hospůdka stala zajímavější a pro mnohé rozhodně přitažlivější. V Borotíně, vsi se známou zříceninou hradu je na návsi v pěkné hospodě Na rynku možno posedět u Platana a dál už nic, přesněji řečeno jen Gambrinus, který možná statisticky klesá s produkcí, ale zde to není dle velkého počtu vývěsních hospodských štítů nijak znát a samozřejmě nový jihočeský pivní mor, alias budějovický Pardál, zamořující jihočeské hospody čím dál víc. Zdokumentoval jsem si mimojiné i starou budovu bývalých pivních sklepů Budvaru v Chotovinách, které by i v současnosti nějaké pivní využití slušelo.

Pardál je přítomen i v letní, předválečné časy pamatující  lesní hospůdce u Kozího hrádku, jejíž klidnou idylku bohužel ukončí v bezprostřední blízkosti budovaná dálnice.

Malý výčep s vtipkujícím výčepním a rozlehlým venkovním posezením ve stínu staletých stromů, aneb francký keller situovaný u Tábora. Desítka a jedenáctka Pardál na čepu svoji roli osvěžujícího letního piva bez problémů splňuje a je to koneckonců lepší alternativa ke stále vodnatější budvarské desítce. Kdo ale vymyslel a prosadil v respektovaném pivovaře tak moldavsko-rumunské pivní logo a značku piva Pardál, by měl být odsouzen k doživotnímu pití nějaké diskontní pivní "lahůdky" nebo nějakého pivního moku z balkánské oblasti, ke které se Pardál vizuálně hrdě hlásí.

　

http://www.vitekzprcice.cz/index.php?page=sekce&id=5